Napětí u koťat trvá. Našla jsem růžovou vodu na více místech. Nevím však od koho. Nezdají se mi mourovatá koťata, večer nejedla ani šunku. Mám opět sevřený žaludek. Kdy už ty hrůzy skončí. Někdy si říkám, že to snad strachem přivolávám.
Jinak jsou všechny kočičky v pořádku. Stále trvají boje Hamshinka a ostatní. Všichni mají velký jídelní apetit, nestačím otvírat konzervy. Dokonce došlo i na ty konzervy, kterými v jiném ročním období opovrhují.
Sláveček měl rýmu, ale už je to lepší, užívá léky. Jeho nožičky ho nesou stále méně a méně. Musíme vydržet až do dospělosti.
Heřmánek začal také nudlat, též užívá léky, je už bez teplot.
Všechny tyto nemoci jsou proti kotětím absolutně nic.
Všichni nechtějí být v místnosti, která je jim určená. Při otevření dveří se snaží dostat do místnosti další. Jsou jako neřízená střela. Jsou to moje chytrá zlatíčka.
Zoro nemá stále domov a je sám ve voliéře.
Každý den je kolem deseti telefonátů s prosbou o umístění koček a to buď nalezených koťat, ale i vlastních koček ohledně alergie v rodině a i pozůstalých po zemřelém rodiči. Je to vyčerpávající. Snažím se pomoci a hledat s volajícím vhodné řešení. Někdy si přijdu jako v poradně.
Dostali jsme do krámečku balíček od Kristýny Mazuchové s ručně vyrobenými přáníčky, knížkami, náhrdelníky a kytičkami jako břože a do vlasů. Jsou to moc hezké výrobky, Kristýnce děkujeme!
Přeji Vám dobrou noc a držte nám palce, asi se moc nevyspím. Míla
Žádné komentáře