Mec už není vůbec v kleci, má stále límec, je moc hodnej, hraje si, lítá a mazlí se. Je v druhé části domu s Matyldou, Jůlinkou, Dudlíkem a Fabiánem a také někdy se Sněženkou a dalšími, které tam utečou. Ve čtvrtek jedeme na vyndání stehů, tak snad bude už zdravý a nechá ocásek na pokoji.
Podařilo se lapit na kastraci třetí kočičku v Lovosicích pod Lovošem s dalším dilema, zda vrace či nevracet zpátky do lokality. Kočička není úplně černá, je kouřová, je jí asi rok a půl hodně se jí stýskalo po mamince, dneska na zahradě plakala a ani nechtěla jíst, zůstala tam odloučená od maminky a sestřičky – vždycky chodily spolu. Ještě pro upřesnění (již jsem stejné vysvětlovala níže k videu), jak je to s těmito třemi kočičkami a zda je vrátit po kastraci či nikoli. Chování kočiček, hlavně černé matky Sandy je tak přítulné, že je jen těžko věřit, že by nikomu nepatřily, kdysi určitě černá kočička někomu patřila. Moji rodiče si také původně mysleli, že kočička někomu patří. Začala k nim chodit před dvěma lety na zahradu i se svým kotětem. Naši tam chodili občas krmit původní kočičky, které jsme před několika lety dali vykastrovat. Dále se o ně trošinku stará i soused, který na zahradě bydlí, ale jen o ty původní. Je tam poměrně bezpečno, je to na kopci, v zimě se tam často nedá ani vyjet autem, nebezpečí jim hrozí pouze od lidí. Kočička s kotětem se tam začala přiživovat. Já jsem už tehdy říkala, že dám kočičku vykastrovat a moje maminka tvrdila, že určitě něčí je. Divné bylo, že se tam vzala tak najednou a ještě s kotětem a byla kontaktní. Naši na zahradu nechodí denně, maminka ani nemůže, je to daleko od jejich bydliště. No a potom kočička porodila další kotě – černobílou Suzí a to v loni. Takže nyní se konečně uznalo (po dvou letech?), že nejsou ničí, jsou to všechny tři holky a to by bylo koťat. Dnes se konečně ulovila i třetí kočička, to původní kotě, co se tam ocitlo s mámou kočkou. Není úplně černá, je kouřová. Pomůžete mi kočičkám najít nový domov? Pokud tu zůstanou, zůstanou všechny a pokud ne, černou maminku s kouřovou dcerou bychom vrátili, ale moc se mi nechce. Mým rodičům táhne na 80 let a kočičky jsou mladé. Děkuji Vám za Vaše názory. Dočasnou péči nevyužiji, nejsem přesvědčena, že časté stěhování kočičkám svědčí.
Dnes volal jeden pán z Litoměřic, že u nich na sídlišti Kocanda je spousta koček, ale jedna kočička je nemocná, nebo spíše po nějakém úrazu. Na kočičku jsem musela myslet a protože dnes jsem ukončila u lékaře neschopnost potřebovalala jsem do Litoměřic, dostala jsem vycházku a při té příležitosti mi to nedalo a kocourka jsem šla hledat. Kocourka jsem viděla, ptala jsem se na něho lidí, bohužel není nikým pravidelně krmen a proto není nikdo, ke komu by chodil blízko či pro pohlazení. Je chuděra tedy zhuntovaný, na oči snad ani nevidí, má je nateklé, na krku mu visí kus utržené špinavé kůže až do krve, je to ošklivá rána,no hrůza. Zítra navečer ho s Marikou zkusíme odchytit do sklopce. Je to přece jen kus cesty a nejsem si jistá, zda se to povede. Nemáme se na koho v jeho bydlišti navázat, nenašel se nikdo, kdo by ho měl rád.
Zítra mi začne maratón, jdu po nemoci do práce, hezky se nám s kočičkama marodilo, svým teplem mi uzdravovaly. Byly tak rády, když jsem byla s nimi.
Přejji krásný večer.
Žádné komentáře