V dopoledních hodinách jsem si mohla vyzvednout Káju z veterinární nemocnice. V noci se hodně zlepšil, snědl všechny granule, které mu byly podané, tvářil se zdravě. Při sundání kanyly to byl už zase náš Kája, škrábal, kousal, vrčel, zkrátka vyváděl jako vždy, když se mu dělá s čím nesouhlasí. Doma musí být do konce týdne zavřený v kleci, aby nemohl skákat. Po té bude moci být volně v místnosti. Přece jen má zlomená žebra a hrudní koš, proto musí mít klidový režim. Z klece se snaží utéci, leze po ní až nahoru a to v srpnu oslaví 16. narozeniny. Zuby má všechny a vůbec ne zkažené, kdyby nebyl na veterině zapsaný jako klient, snad by mi jeho věk ani neuvěřili.

Zítra brzy ráno odjede do nového domova Dádinka. Bude bydlet v Teplicích a v novém domově bude mít roční mainskou mývalý kamarádku. Její maminka Jitka už se na ní těší, včera už se spolu u nás mazlily.

Koťátkům se oči zlepšují, v úterý jedeme zase na kontrolu. Evženek má také nemoné levé očičko, s tím už k nám přišel a Evelínka má totéž očičko uplakané. Takže jsme rozšířili okruh mazání a kapání očiček. Jinak se mají koťata k světu, lítají, hrají si hezky jedí. Malá Manetka je první u jídla, mám z toho velikou radost. Ještě má trochu rýmu a strup na nosánku, je tak sladká.

Víťánek nemá bolesti, což je fajn. Horší je však fakt, že stále vyhání všechny ostatní kočičky, asi se jich bojí. Vyhání se však docela drsným způsobem, i když má jen tři nožičky. Dudlík se bojí být chvíli doma, Jůlinka úplně a Linda je z toho vyjukaná. Víťánek by potřeboval domov, kde bude sám. Uvidíme, možná si i na kočky zvykne, když zjistí, že mu od nich nic nehrozí. Má chuděra špatné zkušenosti, když byl chromý, nevykastrostrovaný a musel bojovat se zdravými kocoury o kočku či o území či jen tak, že ho napadali.

Ve velké místnosti Jonatán už chodí mimo klec, ostatním kocourům se to moc nelíbí. Něčím, snad jen pohledem, vyvolává šarvátky Emilek. Mrzí mě to, i v noci mě tím budí. Přece jen bych řekla, že více kocourů pohromadě je vždycky pro ně problém, nejsou rozhodně nadšeni. Mám obavy, že se Bětušce vrací hnis v nosánku, tak nevím, jak to budeme řešit. Věčné podávání antibiotik, i když účinných dle výtěru, není řešením. V úterý asi pojede s koťaty zase na vet.

Zítra rána se budu snažit odchytit Esterku na kastraci a koncem týdne by se vrátila zpátky do Prahy, kde byla zvyklá. Bohužel se vůbec neochočila. Koťátka už budou moci koncem týdne do nového domova.

Bukowski a Janička, jsou stále zalezlý v garsonce ve voliéře a nejen, že nekomunikují, ale ani nejsou k zastižení. Bodynka a Matýsek Kupka jsou alespoň venku a Matýsek chodí i domů na jídlo a spát, když tam nejsem.

To je dnes asi všechno, dobrou noc.