Bohužel Vikoušek, o kterého se tak pečlivě děvčata starala, dnes ráno umřel. Je to moc smutný, sotva se narodil, už musel opustit svět. A to ještě nevíme, co se stalo s jeho sourozenci. Vikouškovi byly čtyři dny. Holky to obrečely, tak moc se snažily.
Malá Jasněnka je tak strašně hodná kočička. Sama si vyhraje, hned, jak někdo přijde, vrní, žene se k němu, je to opravdu zlatíčko. Horší je, že mám pocit, že nevidí. Sice si hraje, orientuje se, ale myslím, že podle fousů, možná nějakých šmouh, ale než se trefí do misky mi trochu trvá. Zítra jedeme na veterinu a pokud to bude třeba, objednám Jasněnku k očnímu specialistovi. Zaslouží si hezký život a udělám cokoli, aby alespoň trochu viděla. Myslím na to, kolik je takhle nemocných koťat a jak venku strádají a pomalu umírají, je to opravdu strašné. Kočička je zvyklá na lidi a ti ji nepomohli, neposkytli ji léčbu a nechali ji oslepnout. Přitom, když se začne s léčbou včas, není to zase hodně drahé. To mínění, že je to „jenom kočka“ mě u některých lidí děsí.
Dnes jen ve zkratce, zítra se polepšíme. Ostatní kočičky se zdají být v pořádku. Víťovi na bolest a Bětušce na rýmu byly včera nasazeny homeopatika. Zatím i k ostatním lékům, ale zkusíme brzy vysazovat a uvidíme, zda tato léčba je účinná. Kéž by.
Dobrou noc, Míla
Žádné komentáře