Robík je po kastraci. Chudák, moc špatně nesl být zavřený a bez jídla. To jsou vždycky nervy.
Nová koťátka Coletka, Buráček a Melísek už mají o hodně lepší očička. Antibiotika rychle zabírají. Koťátka se maličko bojí, občas na mě některé zasyčí, je to legrace, jak si myslí, že mě zažene. Docela hezky jedí, na svůj věk jsou dost maličká.
Toníčkovi v nemocnici začali snižovat dávky infuzí, zatím je bez záchvatů. Kéž by to tak už zůstalo. V případě, že to zvládne bez záchvatů, začátkem příštího týdne by mohl domů!
Vrcholí přípravy na sobotní bazárek. Trneme hrůzou, aby nepršelo. K občerstvení chystáme klobásy, buřty, různé moučníky, zelňačku a dneska jsem s hrůzou zjistila, že máme na letáčku od Michala i guláš. Asi ho má rád. Takže se zítra Jana vrhne na guláš.
Smoukí je stále lepší a lepší. Už si i hraje s koulodráhou, pohybuje se ve velké místnosti a i ve voliéře, jak se mu zlíbí. Mám z něho radost.
Dnes volala paní ze sídliště v Roudnici n.L., že je u nich před domem již týden kotě, které mňouká, mazlí se, není tedy vůbec plaché a je hubené. Ráno se ho nepovedlo chytit, bylo někde schované, večer však zase vylezlo a zase bylo u domu. Přijela jsem si pro něho. Není to však malé kotě, ale odrostlé kotě z loňského roku. Je mourovatá do rezava a dostala jméno Wisky. Je hodně hubená s vystupující páteří, ale vypadá to, že je jinak v pořádku.
