Tak tahle plachá kočička mě provází téměř od založení Sluníčka. První zimu na přelomu roku 2013 a 2014 jsem díky ní trávila večery, kdy mrzlo až praštilo, na sídlišti s nastraženým sklopem. Všechny tamní, bezprizorní kočičky se chytily a byly vykastrovány, jen tuto kočičku nebylo možno odchytit, neboť má svojí krmičku, která si prostě nedala říct a kočičku krmila, aby se ji nepodařilo odchytit. Možná jí křivdím, třeba, aby „neumřela“ hlady. Kočička je sice plachá, ale za paní cupitá. Od té doby jsme se každoročně věnovali odchytu této kočičky, ale marně, domluva s krmičkou nebyla možná. Spousta promarněného času a vyplancaných peněz za benzín. A tak tahle kočička měla souzeno rodit dvakrát ročně koťátka, a protože sama nemá žádné zázemí, musela se starat, kde své dětičky porodí v centru města, kde je spousta lidí, kolem dokola frekventované silnice a kruhové objezdy. Celé roky mě jí bylo líto. Navíc, když své dětičky vypiplala, rozjezdila jí je auta. Bohužel jsme úkryty všech jejích vrhů neodhalili. Hrozný osud. A to vše jen kvůli přístupu jedné krmičky, hlavně, že měla kočička pořád plné bříško. Konečně se nám podařilo kočičku odchytit, je už po kastraci a už bude konec jejímu utrpení. Její koťátka Timík, Scheila, Morisek a Roxy jsou v bezpečí. Spadl mě velký kámen ze srdce. Tentokrát mě pomáhal s odchytem Michal.
Kočička však usoudila, že její odchycení nebude jen tak a když jsem jí ještě trochu „oblblé“ po narkóze chtěla dát Broadline za krk, aby se odčervila a odblešila, pěkně mě pokousala, prý na památku. Kočičce se daří dobře, dokonce se hned po kastraci najedla. Za pár dní bude vrácena na sídliště.
Žádné komentáře