Dobrý den,
s Bucíkem už jsme parťáci… Ba co víc, kocour už si začal šéfovat celou domácnost a mi kolem něj kmitáme jako diví. 🙂 Pro představu úryvek z našeho „deníku“…
Z deníku Bucíkových lidí
Den první:
Dramatický převoz
Konečně jsme sehnali posádku, která byla ochotná vyrazit do Dobříně vyzvednout našeho nového šéfa Bucíka. Hned po vstupu do Sluníčka bylo jasné, který koucour to je, hlasitě se sám přihlásil. Protože Bucík přece nebude cestovat v obyčejné plastové přepravce, dostal frajerskou sportovní tašku pro kočky. Po krátkém boji čtyři lidé vs. kocour, se v tašce pohodlně uvelebil, nebo to tak alespoň vypadalo. Cesta probíhala v pořádku, za občasného drbání jsme dojeli až do Prahy. Asi tři minuty před přijezdem domů se v autě rozlinul zápach. Původně jsme si mysleli, že šlo jenom o nadýmaní, ale ne, šlo natvrdo o stolici, a to poněkud řidší. Což bylo následně potvrzeno i flekem na kalhotech. (No jo, když jsme opovrhovali plastovou přepravkou, zasloužili jsme si to)
Příjezd do nového domova
Hnedka po očištění začal kápo prozkoumávat svůj nový příbytek. Seznamovat se zejména s umístěním misek na jídlo, toalety a postele na patře, která by se dala obsadit.
První noc
Zjistil, že nejlepší místo, odkud má přehled nad veškerým děním, je parapet u okna vedle postele. Nejenže stačí udělat asi tři kroky a může se nechat drbat, ale zároveň má pod kontrolou veškeré ševelení na dvorku. Jediné, co první večer nechtěl, bylo jídlo
Den druhý:
První osmihodinovka bez lidí
Bucík je k neumazlení. Celou noc se dožadoval podrbání a pokud to zrovna nešéfoval od okna, vymňkoukal si od svých lidí poňuchňání. Přece nebude brát ohledy na to, že jsou tři hodiny ráno. O to víc pro nás bylo těžké ho před devátou ranní opustit. Po návratu nás ale čekalo nadšené přivítání následované milým překvapením na kočičím záchodě. Bucík se nám nepomstil a nenechal dáreček pod gaučem, nýbř jej pěkně zahrabal do steliva. Abychom si u něj šplhli, připravili jsme mu na uvítanou hostinu z hovězích líček. Na prorostlém mase si pochutnával natolik, že jeho mlaskání bylo slyšet snad až o tři ulice dál.
Den třetí až pátý:
Už jsme uhlazení
Od té doby Bucík baští ukázkově, jiní kocouři by záviděli. Během večeře si nikdy nezapomene odběhnout pro pohlazení a pak řádně pokračuje dál. Občas si i pohraje s myšičkama, ale co si budem povídat, tohodle kocoura zajímají (samozřejmě kromě bašty) jen dvě věci, a to ochočit si svoje lidi a pořádně se nechat podrbat. Asi si pověsíme pro návštěvníky na dveře “Pozor mazlivý kocour”. A ano, už si nás omotal kolem packy.
