Dobrý den,
to my Vám za Péťu děkujeme. Budou to necelé tři týdny a myslím, že už je tu opravdu doma. Z patra se přestěhoval na okno, kde je víc v centru dění. Už máme i ranní a popracovní mazlící rituály, při kterých si nechá pusinkovat pupík. Je to velice něžný kocourek, ale když na něj přijde kočičí hodinka, ze všech hraček v dosahu se stávají šrapnely poletující místností. Bez bázně masakruje i obří sisálovou chrastící myš, které se náš minulý kocourek bál.
Granulky mu tedy opravdu nejedou, ale vůbec se mu nedivím. Také bych dala přednost guláši před sucharem:).
Ještě jedna velká pochvala na závěr. Od oné „nehody“ je byt bez poskvrnky. Ještě chvíli a bude mu zrušena podmínka a my přestaneme před ulehnutím kontrolovat postele:
Jak se má Péťa?
Komentáře
Napište odpověď
Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.
Žádné komentáře