Dobrý den,
jak jsem slíbila, posílám pár fotek kocourka. Poměrně rychle si u nás zvykl.
První den byl v podstatě akorát schovaný pod postelí a vylezl až v noci. První noc jsme se moc nevyspali, protože se Friskie rozhodl, že jeho útočiště bude pod postelí a v případě pocitu ohrožení bude prchat právě tam. Nejspíš svolával kočky z širokého okolí, nebo spíš zkoušel, jestli někde nějaká není, protože hlasitě mňoukal na všechny strany 🙂 nad ránem se opět ukryl pod postel. Druhý den odpoledne se rozhodl, že se vypraví na něco k snědku přestože jsme poblíž. Po jídle nejspíš usoudil, že je potřeba se někde uvelebit, ale pod postelí to asi není ono, a tak se sbalil do klubíčka a podřimoval pod věšákem na oblečení – poblíž postele, aby to bylo blízko do úkrytu. Rozhodla jsem se udělat první sbližovací krok a trochu ho podrbat. A právě tehdy nejspíš pochopil, že od nás nic zlého čekat nemusí, a už od druhého večera s námi spí v posteli. Poměrně mu chutná, nejdřív se zdálo, že granule ani nekouše, ale přímo hltá. Ted‘ už tak divoký u jídla není, a v klidu si ho vychutnává, pomalu zkoušíme maso – osvědčila se kuřecí srdíčka, a některé konzervy s vysokým obsahem masa. Taky moc rád baští kefír. Rozkoukal se, a pomalu začíná zdravě zlobit, nejradši ale leží na posteli a odpočívá, to dokazují i fotky (slíbila jsem, že ho nafotím zrcadlovkou, ale po pár pokusech jsem to vzdala, prostě ho to popouzelo, vždycky se mi schoval).
V pátek jsme radši byli u našeho známého veterináře, protože když si lehl a zívl, měl dost zarudlé dásně u stoliček. Dostal antibiotika na 4 dny, ale všechno v pohodě zvládá (hlavně podávání prášku), i pan doktor se divil, že vidí kočku, která si ochotně nechá otevřít tlamu. Udělal i výtěr z oušek a prý je všechno v pořádku.
Žádné komentáře