❤️ Co napsat ❤️
POČTĚTE A POBREČTE SI 🥰
Dobrý den,
Tak se opravdu po dlouhé době opět hlásíme. Moc se omlouváme, že nám to tak trvalo, měli jsme toho najednou moc.
Pralinka a Bonbonek si nakonec vysloužili nová jména. Z Pralinky se poprvé stala Pralíša a nakonec je z ní Íša (a když zlobí, tak je to Zlobíša). Bonbonek dostal od přítele jméno podle toho, že mu prý připomíná jednoho herce. Takže je z něj Stýv (ale když zlobí, tak je to prostě Zlocour).
Nedávno jsme byli s koťaty u paní doktorky, aby se je zkontrolovala, jestli nám hezky rostou a jestli by už mohli jít na kastraci. Bohužel, jsou to pořád malí skřítci (Stývíček má 2,5 kg a Íša 1,5!) a tak nám paní doktorka kastraci ještě nechtěla dovolit. Nakonec je kocourek objednaný až na 18. března.
I přes to, že jsou oba hrozně prťaví, dokážou pořádně zazlobit a už si nás začínají vychovávat. Minulý měsíc nám za trest, protože jsme jim nedali kapsičku, počůrali jídlo ve spíži!
Jinak jsou to ale hrozná zlatíčka. Každý večer s námi usínají v posteli a probouzí nás po prvním zazvonění budíku, jak my říkáme „šudláním obličeje“ (to vypadá asi tak, že se nám hlavičkami otírají o naše obličeje a občas přistane i nějaká slina nebo dojde na olizování nosu – tohle celé prostě trvá dokud někdo nevstane nebo se neschová pod deku, bohužel Stýv už přišel na to, jak se pod ní schovat taky, takže tenhle způsob ztrácí na efektivitě) .
Také jsme všichni společně slavili naše první Vánoce (a hned na 3 místech)! První oslava byla u nás v Plzni. Íša ani Stýv vůbec nebyli překvapeni, že nám uprostřed pokoje vyrostl strom, ani že na něm cosi visí. Myslím, že ty dva jen tak něco nerozhází. Nakonec dostali mnohem víc dárečků, než my. Na večeři dostali osmažené kousíčky kuřecích prsou, které zmizely snad ještě dříve, než jsme si my stihli naše jídlo nandat.
Druhé Vánoce proběhly u „babičky a dědy“ v jižních Čechách, kde dostali hromadu dobrůtek. Poslední Vánoce proběhly až v Třinci u druhých „prarodičů“. Cesta tam byla opravdu dlouhá, ale koťata to nejspíš vůbec nepostřehla, protože usnula ještě dříve než jsme vyjeli. V Třinci se jim hodně líbilo, protože pro sebe měli celé jedno patro a tak mohli pořádně řádit a pořádat průzkumné výpravy. Je legrační, že když se jeden ztratí, druhý ho volá, dokud se neozve a pak k sobě běží a okusují se (asi aby si vynadali za to, že chodí každý jinde?).
Doufáme, že se vám i ostatním kočičákům daří. Přejeme hodně štěstí, zdraví, radosti a úspěchů.
Zdraví
Kateřina, Jiří, Stýv (Bonbonek) a Íša (Pralinka)
P.S. Na fotkách můžete vidět, jak si Jiří se Stývem hráli na klokany, jak nás kočky podporovali v učení nebo jak zalehli mou malou sestru a odmítali ji pustit. ❤
