TOPÍČEK ( nyní Jindříšek)
▪️Pozdrav od Topíčka
Moje milé sluníčkové maminky,
stýská se mi po vás, asi jako vám se stýská po mně. Aklimatizuji se po drobných krůčcích, trošku se stále bojím. Objevil jsem skvělou zašívárnu pod postelí, kde zatím bivakuji. I když nová maminka se snaží a vypadá že by mohla být hodná, jsem zatím pro jistotu opatrný. Nejvíc smutno mi bylo první den, nechtěl jsem jíst, i když nová maminka mi podstrojovala, neměl jsem na to pomyšlení, druhý den už trošku jo, třetí den už baštím na jedničku. Od třetího dne jsem také dovolil nové mamince mě mazlit, drbe a hladí mě moc hezky, konečně jsem začal vrnět, to se blahem kroutím, ale musí se za mnou doplazit pod postel, sám za ní ven ještě moc nechci. Přeci jenom je to tu všecko takové nové a neznámé a jeden nikdy neví… Když byl v bytě klid, vyrazil jsem už párkrát na průzkum. Nová kamarádka Dorotka, která se mi líbí, ze mě ale vůbec není nadšená, vrčí a syčí, tak se zase vracím zpátky pod postel. Ale nová maminka říká, že Dorotka je hodná a že to chce čas a ona pochopí, že jsem nejmilejší a nejkrásnější kocourek a časem určitě budeme kamarádi. Od začátku vzorně chodím na záchůdek… Maminka se s někým domlouvala telefónem, že pořídí koberce, aby mi to při chození neklouzalo, tak jsem na ně zvědavý…
Maminka vám prý přiloží ještě fotky, ale mám vzkázat, že časem bude ještě nějaká lepší. Prý se pod postelí špatně fotí, nechce mě už oslňovat bleskem. To jsem rád. Taky jsem rád, že mě nevytahuje, když se mi ještě nechce. Když jsem vzácně vylezl sám, tak to nestihla, vlastně v tu chvíli si na focení ani nevzpomněla, jak byla šťastná. Ta první fotka je z mojí úplně první skrýše, kde jsem byl několik prvních hodin, pak jsem zjistil, že pod postelí je to lepší. Chtěla abych vám už napsal o svých úplně prvních dnech… Moc na Vás vzpomínám.
Jo a tahle maminka mi začala říkat Jindro, Jindříšku. Tak abyste to věděli.
Váš Topíček (Jindříšek)
