Dneska se konal Velikonoční jarmark v Toulcově dvoře, kde byly celý den s krámečkem děvčata Andrea a Terezka. Krámek měly moc hezký a zboží v něm máme vždycky kvalitní, krásné a především kočičí. Děkuji oběma děvčatům za práci, kterou odvedly, za to, že obětovaly celý den pro získání korunek pro kočičky. Děkuji Marušce Michlanové za výrobky a za organizaci zboží. Děkuji všem výrobcům, kteří pro kočičky vlastnoručně vytvořili zboží k prodeji.
Děkuji Marušce, Lusce a Adélce za pomoc s úklidem.
Přijali jsme bíločerného kocourka, který byl nalezen v Roudnici n.L. v Podluskách u rybníka v Hracholuské ulici. Kocourek je hodně zbídačený, úplně vyzáblý, na zádíčkách má vystouplou páteř, nemůže se dojíst, dýchá rychle a do bříška. Nožičky má olysalé. Zítra pojede na vyšetření. Je to učiněný mazel a dostal jméno Duffy.
Do nového domova odjela GiGi. Bude bydlet v Ústí nad Labem jako jediná kočka v domečku se zahrádkou. Snad se bude mít dobře, byla zvyklá na kvalitní jídlo. Dostala s sebou celou výbavu jídla, kterou ji dala její původní panička, když ji přivezla k nám. GiGi si u nás začala hrát s Leníčkem a vypadalo to, že je ráda, že má kamaráda. No, snad ji nebude smutno. Její nová panička a páníček jsou již v důchodu, takže budou s kočičkou téměř stále a ještě bude moci GiGi na sluníčko na zahrádku. U nás zalézala Standovi pod peřiny, jen nevím, zda ji to budou v novém domově tolerovat. Je mi trochu z jejího odchodu smutno. Je to opravdu úžasná kočička. Přeji ji hodně štěstí.
Všechny současné kočičky ve Sluníčku se bojí všech návštěv. Vypadá to, že jsou plaché, ale ve skutečnosti nejsou. Jak si sednu k počítači, mám je kolem sebe. Hodně těžce se jim bude hledat nový domov.
Mám velké starosti o Gitušku a o Leonku. Gituška se neukázala již druhý týden. Pravidelně chodila na krmení, nechala se pohladit, doma se jí však nelíbilo. Už jsme prohledali celý pozemek, stále ji volám a nic. Jsem z toho dost zoufalá. Právě Gituška, Martinka, Eliška a Rozárka způsobily to, že nyní existuje naše Sluníčko. Našla jsem je vysoce březí s nemocnými koťaty a od té doby jsem je vykastrované jezdila krmit, byly plaché, to bylo v roce 2008 V roce 2012 jsem musela vzít holky k nám, neboť na Račickém kanále, kde žily, je nechtělia vyhodili jim přístřešky, mističky ajídlo. Eliška se ztratila v záhy v novém domově, jezdila jsem ji hledat, vyvěsila a dávala do schránek letáky, bylo jich více než tisíc, nemohla jsem se s její ztrátou smířit. Nenašla se. A nyní Gituška. Nejhorší je, že jsem neviděla již druhý den Leonku, není mě z toho vůbec dobře. Snad by těmto plachým kočičkám někdo neublížil? Gituška měla svůj seník, boudičku a voliéry, byla stále u domu, přišla na zavolání a nyní je pryč. Leonka se hodně bojí, ale držela se kolem domu. Původně se měla vrátit po kastraci do Štětí, utekla mi však střechou voliéry a zůstala u nás už od léta. Ve Štětí by ji možná ani nikdo nekrmil. Tolik mě to trápí a pořád doufám, že otevřu dveře a bude tam sedět Gituška a v pozadí bude Leonka. Před půl rokem se takto ztratila Lucinka. Jako by se po mí slehla zem. Doufám, že v tom nemají prsty myslivci a jejich návnady, které nejsou povolené nebo jejich radost ze střelení zvířete, vlastně pro ně „škodné“. To je zvlášní, kde jsme vzali my lidé tu moc rozčlenit živá zvířata na škodné a užitečné. Škodná je, která se nedá sníst a sní to, co by snědl člověk až to vyroste (např. zajíce) a užitečné jsou ta zvířata, která se dají sníst. Téměř všechny to mají v lese spočítané, ať jsou „škodní“ nebo užiteční. A co je člověk? Škodí úplně všemu svým dirigováním a nezodpovědností a mamonem, omlouvám se, nějak je mi těžko ze starostí o kočičky.
Žádné komentáře