Omlouvám se za pauzu ve zpravodajství. Vím, že se pořád opakuji, ale večer usednu ke zpravodajství a jsem příšerně unavená, takže skončím v leže na gauči. Nemytá, oblečená. Takhle to už trvá několikátý den. Domlouvám mému tělu, že musíme pracovat, že máme resty, ale ono si nedá říct. A rána jsou také děsná, chtělo by prý spát celý den a noc, ale kočky nepočkají, hlavně jejich léky a nemoci. Hlad mají také veliký, nevím, kam to jídlo dávají. Pořád jsou prázdné misky. Mohla bych je odbýt granulemi, ty mají pořád, ale to nejde, nejsou soběstačné. No a plné záchůdky se jim také nelíbí, takže prostě si tělo může říkat, co chce, musí se do práce. Brání se, někde nevím, jak na něho zapůsobit, aby se zmátořilo. Moc mu pomáhá Vaše přízeň a moji zlatí dobrovolníci, i když je mám daleko. A taky Standa nyní každý den čistí záchůdky, vyndavá z myčky nádobí a dělá další mužské práce. Pořád je toho kolem těch mých Sluníček více než dost. Mám nějak menší produktivitu práce.

Mrňavý kocourek Bubo, kterého trápí FIP, je dneska docela dobrý. Jí a řekla bych, že lépe dýchá. Nečekám, že nad tou hrůzou vyhrajeme, ale každý den na světě, když se kocourek hezky nají, má smysl. Někdy oba kluci stojí za dveřmi a koukají, co se tam děje. I Bubo má zájem. I když k nim vcházím s velikou nejistotou. Joly ten lítá, má plno energie. Bubo to nezvládá, ale chodí také a maličko se proběhne někdy také. Užíváme Fosprenyl, Koloidní stříbro, Sumamed, léky na odvodnění a Colostrum.

Sapíček je pořád veselý, jen ho tíží velké bříško. Kromě bříška není na něm nic vidět. Užívá podobné léky jako Bubo.
Karinka měla taková zastřená očička, začínala jí rýma. Je to neskutečný mazlíček. Bude mít péřovou srst, která se bude muset často česat. Tak nějak zvláštně se chová. Když dám jídlo pro všechny, tak se jen ponimrá, když dám jen pro ní, začne hltat jako kdyby nejedla týden. Teď je taková rozcuchaná.
Kocourek Zepelin ještě maličko „praská“, ale jinak je z něho čiperný kluk s velikým apetitem k mazlení. Je fakt nádherný, milý, nekonfliktní.

Britany je moje další noční můra. Sice dlabe, ale jen, aby je neřeklo, pořád učůrává, ale do záchůdku čůrá také. Vylézají jí všechny kostičky, ale bříško má napapané. Doufám, že ne s vodou. Po příčinách budeme pátrat dále. Včera jsme nechali otestovat její krev znovu, ale tentokrát nic zásadního tam špatně nebylo, ani ty jaterní hodnoty. Tak to je tedy záhada.

Forest z Hněvic už je zase dobrý, je hodně kontaktní, pořád na mě visí. Právě se mnou píše zprávy. Je krásný s tou černou skvrnkou na nosánku.

Abych se snad nenudila začíná u nás rýma. S tou byl čtvrt roku pokoj, tedy pokoj ve velkém rozsahu. Nyní se léčí Pandorka, Marcelka, Hliníček, Taťánka a Eliot. Obávám se, že to nebude konec. Prskat jsem už viděla i Kyliánka.
Lumpíček už zase nějaký čas nechce jíst. Zkoušíme různé druhy masa. Ostatní z toho mají denně posvícení, protože dojídají vše, co Lumpík nesní. V pusince nemá nic zvláštního. Včera zvracel vodu, hodně zhubl, byla mu nasazena antibiotika a další léky.

Kočička Sára od Labe mě pořád hodně trápí, jak se všeho bojí, mě, ostatních lidí, doteku, ale i ostatních kočiček, když se přiblíží. Nyní je zase ve voliéře v garsonce na vyhřívané dečce. I v malé místnosti se necítila dobře, ležela na studeném parapetu a nebylo možné ji přemluvit, aby se přemístila na pohodlnější místo. Ve dne vyběhla do voliéry a usadila se v garsonce.

Kluci Šimonek a Charlie dostali škrabadlo. Mají ho před oknem, aby viděli z něho ven a současně je hřálo teplo z topení. Je mi jich tak líto, potřebovali by tolik pořádný domov. Jsou tak krásní a mazlivý. Zřejmě kvůli „blbé“ FelV nemoci jsou odkázáni celý život být sami v jedné místnosti či voliéře s minimálním kontaktem s lidmi.

Naše zasloužilá matka sedmi koťat Borůvka, která přišla k nám s jednodenními ratolestmi, malá droboučká kočička, tak ta má 5,40 kg. To by možná nebylo tak hrozné, pokud by Borůvka nebyla poměrně krátká kočička. Je z ní koule a když se nacpe ve voliéře do garsonky, tak při zpáteční cestě ven bere s sebou i dvířka s panty. Stalo se to již u třetí garsonky. Snažím se jí přemluvit, aby zůstala v malé místnosti. Ještě je jedna možnost, proříznout větší díru do garsonky, ale zbytečně by do nich více táhlo. Zhubnout Borůvku se mi zřejmě nepodaří, asi až v létě. Ona je nastartovaná žít venku, takže se zaobaluje tukem, tedy doufám, že už to nebude pokračovat.

Čekanka by tak strašně moc potřebovala domov. Přeji si hodně mazlení, které jí ve Sluníčku chybí. Teď vypadá celkem dobře. Není už tak vyhublá, má ráda kapsičky se šťávičkou, trochu jí bolí nemocná nožička, je to i díky tomu taková klidná kočička a nikdo nevíme, jak tu s námi bude ještě dlouho, kéž by si zažila ještě domov a páníčka jen pro sebe, tolik po tom touží.

V pátek odjel do nového domova malý Gryfíček. Náš milovaný kluk. Bude mít dvouletého sourozence, kocourka a skvělé rodiče. Doufejme, že bude všechno v pořádku.

V sobotu odjela domů bílá kočička Kateřina. Bude jako jedinou kočkou u velice sympatického mladého páru. Vybrali si Kateřinu díky tomu, že nebyla zrovna šťastná mezi takovým množství koček. Stranila se kolektivu a jídlo dostávala mimo ostatní. Její zdravotní problémy pramenily ze stresu. Přejeme všem hodně společného štěstí.

V neděli odjela ode mne moje vypiplánka, zlatíčko Vuitonka. Přišlo to úplně nečekaně. Čekalo se až budou mít její noví rodiče dořešený nový byt. No a dneska vše dořešili a strašně si přáli hned Vuitonku vyzvednout. Vuitonka odjela i se svými lahvičkami s dudlíkem a kotětím mlíčkem. Její maminka bude s Vuitonkou doma. Myslím, že jsem předala Vuitonku dobrým lidem, kteří ji budou milovat. Je to velmi těžké.
Tak už si budu moci konečně užívat můj nový pelíšek od Vás, ještě odjede maličký Pat a Šantí, kteří nechodí ještě raději do velké místnosti a je to. Šantí je sice mrňavá, ale není na mě tolik závislá jako Patík.

Právě nyní vypadá Bubo skoro zdravě, dokonce i lítá a hraje si s Jolym. Dýchání je o hodně lepší. Jen má trochu smutné oči.

Blíží se Sluníčková výstava a já děkuji všem, kteří se podílejí na její přípravě – Janě Michlanové, Terezce Baudišové, které vše organizují, Michalu Dvořákovi a ostatním příznivcům za vytištění letáků.

Děkuji Danče Mackové za spravování stránek a vše, co k tomu patří. Zvládá to skvěle i včetně zadávání kočiček na Kočičí strom přání. Bez ní bych to nezvládala už vůbec.

Děkuji Vám všem, kteří zpravodajství čtete, za trpělivost a přízeň.