Kočičí domov Sluníčko

Martinka je moc hodná chytrá a nekonflitní jemňoučká kočička. Díky ní, Gitušce a Elišce jsem se dostala až do stádia, kdy jsem založila vlastní útulek. V roce 2007 jsme již měli osm nalezených kočiček a já v tu dobu našla 5 dospělých březích kočiček včetně dvouměsíčních koťat ve velmi špatném zdravotním stavu u jedné restaurace, kde se přemnožily a byl vydán zákaz jejich krmení. Byla jsem z toho zoufalá, nevěděla jsem, co si počít a jak jim pomoci. Celou noc jsem emailova po útulcích a po zvířecích stránkách a ptala se, jak kočičkám pomoci. Ozvala se mi v tu dobu holčina, bylo jí osmnáct let a byla jednatelkou jednoho útulku, který raději nebudu jmenovat. Pro kočičky si přijela, nachytala do podběráku a to jednu březí kočičku (Martinku) a tři koťata. Dále se mi ozvala jednatelka O.S. Šanty kočičí a ta mi nabídla, abych do sklopce pochytala koťata, vzala je domů, uzdravila, naočkovala, inzerovala a nabídla mi se zúčastnit umísťovacích výstav. Dospělé březí kočičky nechat porodit a odchyt koťat za dva měsíce po jejich narození zopakovat. Po té pochytat dospělé kočičky, nechat vykastrovat a vzhledem k jejich plachosti vrátit zpět. Tak se také stalo, domluvila jsem s majitelkou restaurace, že zbylé vykastrované kočičky budou krmit zbytkami. Já jsem je však také každý týden jezdila krmit. V době, kdy se vracely vykastrované kočky zpátky do svého teritoria, jsem požádala útulek, který odvezl Martinku o její vrácení zpět. Zajímala jsem se celou dobu o ní emaily a sledovala jsem stránky útulku. Po porodu Martinky údajně její koťata všechna zemřela. Bylo mi řečeno, že se Martinka mazlí, je kontaktní a že mají pro ni adopční rodinu. Byla jsem velmi ráda. Na stránkách útulku však byla stále, ale přesto jsem byla občas ujišťována, že bude adoptována a že je u nich v pohodě. Když už to trvalo půl roku, požádala jsem o Martinčino vrácení zpět s tím, že už ji vrátit k restauraci po tak dlouhé době nemohu, ale že zůstane u nás. Na dotaz, proč není již adoptována, mi bylo odpovězeno, že je plachá a že ji nikdo nechce. Měla jsem veliké výčitky, že jsem omezila její svobodu a že je kvůli mě někde zavřená. Moc mě to trápilo. Adopce Martinky mou osobou však byla zamítnuta. Trvalo to téměř dalších půl roku než mi ji jedna paní, která pečovala o kočičky v útulku, přivezla. Martinka šla do voliéry s tím, aby si zde zvykla. Mysleli jsme si, že po opuštění voliéry bude žít na zahradě, že bude plachá, že bude chodit potají na jídlo a bude spát na seně nebo ve sklepě, kam kočičky chodí, když jsme v práci. To byla mýlka. Martinka začala chodit domů, doma spí, jí, je v mé blizkosti, ale hladit a chovat se nenechá. Doufám, že je zde alespoň trochu šťastná. Její sestřičky Eliška a Gituška v loňském roce také přišli k nám, protože se u restaurace změnil majitel, boudičky a misky kočičkám vyhodil s tím, že tam v žádném případě nebudou. Obě holky jsem tedy odvezla do překočkovaného domu. Eliška našla záhy nový domov, jako jediná mi zcela důvěřovala a mazlila se. Bohužel však noví majitelé nedodrželi to, že musí být nejméně tři týdny pouze doma a Eliška se ztratila. Půl roku jsem ji jezdila hledat, věšela a vházela do schránek letáky, ale Elišku jsem nenašla. Dodnes mi to velmi bolí, chtěla být se mnou a já ji zradila. Tak to je celý příběh Martinky. Martinka má trošku křivou pusinku, stalo se jí to, když byla v útulku a nevím proč. Ale je opravdu moc krásná.

Datum narození 08/2006
Pohlaví Kočka
Odčervení Ano
Očkování Ano
Kastrace Ano
Čip Ne
Handicap Ne
Příjem 2007

Pokud jste se rozhodli, že chcete kočičce Martince pomoci, adoptujte si ji na dálku, viz. https://www.kocicidomovslunicko.cz/?page_id=25958, pomůže nám to v její záchraně. Děkujeme.