Zdravím do Sluníčka,
posílám zprávy od Fatymka, teď se jmenuje Timiánek 🙂
Když si pro mě do Sluníčka přišla moje maminka, hned jsem ji poznal, takže jsem se jí vrhnul do náruče a už jsem se nepustil. Než jsem mohl odjet, tak jsem musel podstoupit malou zrotralost od tet, které se o mne doposud s láskou staraly; strčily mi pod kůži něco čemu říkají čip. Prý mi to neuškodí, je to proto, aby mě moje maminka našla, kdyby jsem se
náhodou ztratil. Proto jsem jim to hned odpustil a před odjezdem do nového domova, jsem je, na rozloučení, poňufal. Byly to opravdu moc hodné tety a jsem jim moc vděčný za to, že se o mne tak dobře postaraly!
No a pak jsme vyrazili vstříc společnému životnímu dobrodružtsví. Moje nová maminka mě dokonce chvíli nechala i řídit. No jo, ty pražáci, nevědí co by roupama dělali, tak nechají i kotě řídit auto 🙂 Když jsme přijeli domů, čekal tam na mě můj nový parťák, kocour Venda. I když mu o mně moje maminka říkala, stejně z mého příjezdu byl trochu nesvůj, schoval se přede mnou pod postel. Je to totiž už 13ti letý děda.
Tak jsem se tam šel za ním podívat, abychom se skamarádili. A abych mu dal najevo, že jsem opravdu rád, že tady s ním mohu, v novém domově, pobívat, tak jsem se k němu přitulil, když odpočíval na svém oblíbeném křesle. Nejdřív na mě trochu zasyčel, ale pak mě i olízal, tak věřím, že mě bude mít rád.
Ještě jednou vám, moje milované tety, moc děkuji, že jste se mne ujaly a našly mi domov, kde se o mne s láskou budou starat.
Váš Fatym, teď už Timián 🙂