Dnes večer jsme bojovali o život malé Šmoulinky. Ráno přišla k jídlu, navečer spinkala na parapetu a za dvě hodiny, když jsme přijeli z odchytu, jsme ji s Terezkou našli apatickou. Teplotu měla 37,5 st.C, okamžitě dostala léky, antibiotika, za necelou půl hodinu měla již teplotu 35 st.C, zahřívali jsme ji, kanyla již nešla zavést, dostala vodu do podkoží a za necelou hodinu mi umřela v náručí. Nedávno se vrátila z nemocnice, nic se nenašlo, krev měla dobrou, i když vypadala hodně zbědovaně. Začala jíst a já se těšila, že se brzy zakulatí, zkrásní ji srst, měla tak hezkou kulatou hlavičku a kulatá očička. A najednou takový zvrat. S velkou pravděpodobností šlo o akutní zápal plic, ale příčinu nám ukáže až pitva. Podobný průběh měl v létě maličký Atrej a Boleslávek, vždy je jednalo o zápal plic z důvodu špatného zdravotního stavu, špatné imunity. Šmoulinky je mi tak moc líto, seběhlo se všechno tak najednou, ani se mi nechce tomu uvěřit. Byla tak krásná, mazlivá a maličká, ach jo.
Do nového domova dneska odjela maličká Laskonka. Bude bydlet v bytě s mladými lidskými rodiči a za půl roku se všichni přestěhují do domečku. Laskonce přejeme hodně štěstí a lásky!
Máme venku ještě kočičky, které čekají na přijetí, až to bude možné. Pořád máme nad stav, ale siamská kočička v Předoníně, která se tam toulala v zahrádkách od konce srpna, dostala pěknou rýmu a zánět levého očička. Dospělé kočičky venku přece jen déle vydrží než maličká a nemocná koťata. Usoudili jsme, že bude třeba už kočičku vzít do tepla a začít ji léčit. Je mazlivá a moc krásná béžová s čokoládovými odznaky a modrýma očima.
Dalšími čekajícími kočičkami jsou mourovatá kočička a mourovatý kocourek s bílou náprsenkou, které vyhodili dědicové bytu po zemřelé příbuzné na ulici. Kontaktovala nám paní cca před čtrnácti dny ohledně těchto dvou kočiček, že žijí před vchodem na sídlišti pod auty a nevědí, co si počít. Paní je zatím krmila, ale nyní, když se ochladilo a my se dozvěděli, že děti do kočiček kopou, neboť jsou přítulné a přijdou si pro pomazlení a že starší děti a dospěláci na ně pouští psy. Takže jsme se rozhodli, že kočičky už stáhneme do útulku a budou se muset zatím spokojit s voliérou, kde mají garsonky.
Ještě máme takto venku další kočičky z okolí, je to děs. Snad nikdy už nesnížíme stav, jen nevím, jak tohle tempo dlouho vydržím.
Bróďa mě trápí víc a víc. Všude kaká, prostě kudy chodí, tam to pustí a totéž je s čůráním. Je to hodně nepříjemné, protože jen za noc kaká i čtyřikrát a máme to po celé kuchyni, jídelně a chodbě. Spáry mezi dlažnicemi už jsou nasáklé pachem a já nestačí uklízet, desinfikovat. Bohužel je mi ho líto a tak ho nechávám být tam, kde zrovna chce být. A nejvíce chce být v kuchyni, v obýváku a v jídelně. Kdyby byl v kleci, dalo by se to přežít, ale život v kleci, ,obzvlášť, když je tolik nemocný, to by pro něho nemělo smysl.
Žádné komentáře