Poslední dny byly ve Sluníčku velice náročné. V sobotu jsme absolvovali seminář ohledně právních záležitostí kolem zvířátek.

V neděli jsme byli na umísťovací výstavě v botanické zahradě, odkud odjely domů tři kočičky, a to: Frézík, Majdalenka a Krabík. Doufejme, že budou mít šťastný domov a budou milovány.

Děkuji dobrovolníkům za pomoc na výstavě, především Terezce Matějkové, Michalu Dvořákovi, Aničce Valáškové a Emě a Elišce Hykešovým.

Terezka Matějková je v posledních dnech takové moje sluníčko, pomáhá mi, jak jen může, především s úklidem a i se vším, co je třeba, jsem jí za to opravdu vděčná. Díky Terezko, jsi strašně fajn.

Dneska díky Terezce a Marušce Zimanzlové jsme konečně vysmýčili dům. I tak jsme nestihli vypulírovat a vydesinfikovat škrabadla. Maruščin Milan také pomáhal a Standa pomáhá stále s balíky a s opravami.

Maruška Zimanzlová nejenom, že po práci přijede pomoci, ale navíc se stará o šest mrňat a dalších pět Sluníčkových stálic, které určitě také najdou jednou nádherný domov. Maruška s Milanem jsou věrnými bytostmi Sluníčka, na které se mohu kdykoliv spolehnout.

Dana Macková, která se vzorně stará o korespondenci, o web a facebook a je takovým mým druhým „mozkem“, bez Dany by Sluníčko vůbec nemohlo fungovat.

Díky Marušce Michlanové by bylo Sluníčko o hodně chudší, její výrobky a aukce jsou nepostradatelné pro naše Sluníčka, už mockrát nás její aukce vyvedla z finanční nouze.

Anička je nepostradatelný pomocník při jakékoli výstavě a i při stavění klecí.
Díky Pavle Strnadové víme, jak se mají naše Sluníčka v nových domovech. Je to náš detektiv a kontrolor s velmi příjemným vystupováním. Když je třeba, přijede pomoci.

Díky Michalovi, jeho nápadům a výrobkům můžeme lépe zabezpečit naše Sluníčka. Je to skvělý kluk a šikovný pomocník.

Jana Salcmanová na nás nyní nemá moc času, ale pořád se velmi snaží pomoci, jak jen může a hlavně neodmítne, když ji požádám o pomoc. Určitě se jednou zase vrátí v plné parádě.

Všechny své dobrovolníky, kamarády a rádce mám nesmírně ráda, jsem jim velmi vděčná, vážím si jich a jsem šťastná, že existují a jsou se mnou.
Z nedělní výstavy jsme si přivezly malé tříbarevné kotě s ohromnou rýmu, vypadalo to, že už nemá žádné oči, vážící 270 gramů. Kočičku přivezla paní z Nymburka po té, co obvolala všechny možné útulky, o kotě se nemohla starat, nejedlo samo a tak se mi samozřejmě sotva narozeného tvorečka zželelo. Kotě je velice špatném stavu a vůbec není ještě jasno, zda bude vidět. Péče o ně je hodně náročné, zatím zřejmě kočička nevidí, i když už se její očička podařilo odkrýt, musí se krmit z ruky, neví, kde je, má potíž s čůráním, i když váží tak málo, jsou kočičce asi čtyři týdny. Kotě dostalo jméno Nessie.

Vedle toho péče o malou Vuitonku, která je tak sladká a musela uvolnit svoji velkou klícku pro Nessii. Dostala malou klec, snad jí to nebude moc vadit. Holky se musí držet v bezpečné vzdálenosti, aby se Vuitonka nenakazila a je třeba dodržovat důslednou a důkladnou hygienu.

Kočička Sárinka od Labe je s důvěrou k lidem stále více na štíru. Už ji nevezmu ani do ruky. Začala slintat. Dostala dlouhodobá antibiotika, neboť další vyšetřování by nyní vzhledem k jejímu psychickému stavu nebylo dobré. Sárinka byla přestěhována do malé místnosti, kde je málo kočiček a dostala boudičku, kde měla soukromí. Dneska jsem Sárinka dala do voliéry, kde byla jen kočička Borůvka, snad ji tam bude lépe. Dle informací byla Sárinka kočičkou paní, která byla psychicky nemocná, měla kočičky dvě, nestarala se o ně, při její hospitalizaci v nemocnici tam kočičky zůstaly sami bez pomoci. Druhá kočička zemřela a při úmrtí paní, byl byt otevřen a byl tam ohromný nepořádek, podvyživená Sára ve výkalech, kočičí toaleta chyběla. Sárinka je ze strašných podmínek a má opravdu špatné zkušenosti s lidmi. Pán, který ji vysvobodil od uspání, ji nemohl v bytě odchytit, byla bojácná a bránila se zuby, drápy.

Včera jsme přijali dvě kočičky, které byly v pořadníku. Jsou to jarní mourovatá koťata – holčička Póla a kluk Vigo. Objevily se v Dobříni, v části Kalešov, jedno v popelnici a jedno u popelnice. Tamní obyvatel je začal krmit a sháněl, kam by mohl kočičky umístit, až přišel na to, že je v Dobříni útulek. Koťata putovala k Terezce Matějkové do depozita. Jsou to kontaktní kočičky.

To jsme si mysleli, že už je konec s příjmy, ale opak je pravdou. Naše příznivkyně přivezla hubeňoučké, ušmudlané kotě, holčičku, která se zjevila v Ledčičích před domem její maminky. Je to učiněný mazlík a holčička dostala jméno Šmoulinka. Má chuděra utemovaná ouška svrabem.

Dalším úterním příjmem je bílá malá kočička s oranžovýma očima s tmavým šmouhami na hlavičce, o kterých si myslím, že jsou jen šmír. Kotě se v noci ve Špindlerově ulici v Roudnici n.L. přidalo k jednomu hochovi, který šel domů do Klenče a zdolalo cestu až k němu domů. Rodina však Šmoulinku nepřijala s tím, že sami mají hodně koček. Tak kotě skončilo ve Sluníčku. Holčička je hodně zablešená a nyní zkoumáme, zda není hluchá.

No a večer se nám po roce v domově vrátily dvě kočičky a to bílorezavá Zdenička a rezavá Miluška. Do adopce šly začátkem října loňského roku. Jsou vykastrované, dobře živené, jejich panička se však nedokázala smířit s chlupy s malém bytě.

Mimina – Vánočka, Kremrolka, Vánočka, Preclík a Rohlík vypadaly příšerně, po příjmu ubývaly na váze, měla jsem vážné obavy, že nevydrží. Byly nalezeny v krabici v lese s příšerně zhnisanýma očima a rýmou. Rýma se sice celkem dobře léčila, ale ubývání na váze a průjem bylo alarmující. Byla jim změněna antibiotika a nyní jsou z nich už krásná, živá koťata.
Děkuji Vám všem za přízeň a omlouvám se za komunikační absenci. Míla

14632808_697056490458957_7017877253012476271_n 14708263_697056277125645_4110721463415702784_n 14708270_697056370458969_4961225933879524104_n 14708333_697055927125680_9120703636890007088_n 14720607_697056747125598_2326897118295135720_n 14724347_697056657125607_5110681268906071086_n