Od dopoledne do pozdního večera jsme měli ve Sluníčku návštěvy.
Dopoledne odjel domů černý kocourek Daniel. Jel k manželům, kterým se podobný kocourek ztratil a usilovně ho hledali. Nebyli si jisti, zda se jedná o jejich kocourka, neboť byl samý šrám se spoustou klíšťat a jejich kocourek byl ošetřený spot-onem proti těmto parazitům. Zprávy z domova jsou takové, že se Daniel – Čertík chová stejně jako ztracený kocourek. Jak se však dostal do Klenče ví bůh.

Po poledni odjel do nového domova Brunďa. Byl u nás smutný, hodně mu ublížilo vrácení z původního domova, kde byl od miminka. Na to, že jsme ho vypiplali umělou výživou lahvičkou s dudlíkem, byl součástí lidské i kočičí smečky, je nyní z něho bojácný kocourek, který nedůvěřuje lidem a schovává se před ostatními kočkami. Je mi to tak líto. Jel do mladé rodiny s chlapečkem, kde zalezl za kuchyňskou linku, chudák, doufám, že brzy vyleze na průzkum a konečně se nají. Ve Sluníčku ze smutku moc nejedl. Je to tak hezké odrostlé kotě. Ach jo.

Odpoledne se přijela podívat mladá rodina na kočičku Siginku. Připomínala kočičku, o kterou přišli. Siginka se pochopitelně schovala pod postel a nešla vytáhnout. Nakonec se to podařilo. Adoptovat ji by znamenalo dosti trpělivosti, ale Siginka není ohledně vymazlování vůbec marná. Tak uvidíme.

Bílá a krásná kočička Olívie se nechce vůbec kamarádit, nechce, abych je jen přiblížila. Okamžitě seká a syčí. Určitě však bude dobrá jako kmoška k jiné mladé kočičce, která se mazlí a jejich páníčkové pak nemusí být smutní, že se Olívie alespoň zatím mazlit nebude.
Velice mě překvapila kočička Deniska, která šla ze Sluníčka jako ustrašený platánek a dneska ve svém domově je z ní úplně normální, mazlivá kočička spící u hlavy svým páníčkům. Je pravda, že má Deniska doma velikou oporu v trpělivých „lidských rodičích“, kterým patří veliký obdiv a poděkování.

Kočička Mučenka je již hodně špatná. Jídlo, které dostane injekční stříkačkou zase vyzvrací. Je tak slabá, že vylézt do záchodku je pro ni už nemožné. I pití jí velice namáhá. Hubne a hubne. Ani se pořádně klidně nepoloží, sedí shrbená. Už ji nebudu déle trápit. Věděla jsem, že nad selháním ledvin nevyhrajeme, čas je neúprosný.

Dnes večer jsme přijali černého kocourka bez očička, který byl před měsícem kastrován, ošetřen a vrácen do Dušník, kde je o něho pečováno. Kocourek má ohromnou rýmu, špatně se mu dýchá a má po tělíčku vylysanou srst. Je to naštěstí jediný kontaktní kocourek z tamní lokality. Bude nějakou dobu trvat než se dá zase dohromady.

Navečer jsem si jela k Janě pro Sluníčkové miminko Pollynku. Máme s Janou střídavou péči, já pečuji o všední dny a Janča o víkendu. Pollynku malá Lucinka pěkně rozmazlila. Není u nich pro takové mrně infekční prostředí jako ve Sluníčku, takže se Pollynka může batolit, kde chce a nyní se jí v kleci vůbec nelíbí. Večer byla se Standou a gauči v obýváku, je moc hodná a doufám, že se jí nechytí nějaká ošklivá nemoc. Je tak sladká.