Mám radost z kočičky Sáry od Labe. Když přinesu do voliéry jídlo, vyleze a přijde ke mně. Dokonce jsem se ji i dotkla hlavičky a nedostala jsem! Vyleze i přesto, že má v garsonce jídlo jen pro sebe. Možná, že to je tím, že chce sníst jídlo dušnickým kočkám, které jsou v jedné voliéře s ní.

Joly a Bubo se ani po další léčbě antibiotiky se nelepší. Snad bych jim dala nějakou léčebnou pauzu. Lítají, hrají si, jedí, nevypadá to, že by je něco trápilo. Bubo sice často dost chrčí, ale je na to od mala zvyklý, je o dost menší než Joly. Ten vypadá skvěle až na trošku slzící očička.

U kočičky Meduňky zatím nevidím žádné zlepšení, co se týká hlavičky na stranu. Dle pana doktora je to na „dlouhou trať“, první by se jí mělo lépe jíst. Baští pořád s velikou vervou a do dna. Zlepšení vidím na její srsti, která se začíná jakoby „probouzet“, přestává se jí dělit a čistí se.

Luna má flíček pod pravým očičkem, mám opět plíseň. Celá skupina z horního pokoje dostala vakcínu proti plísni.

Dušnické kočky – Tramp, Jantárek a Simonka stále „visí“ na trámu ve voliéře. Občas se jdou schovat do garsonky. Pepřenka, která měla velikou rýmu, je už v pořádku, bojí se však pořád, hladit nechce, lidská ruka jí nedělá dobře.

Mourovatého kocourka Sebíka z Dušník, kotě z loňského roku, jsme plánovali ponechat v útulku, neměl být až tolik plachý. V útulku však je nekontaktní, stále schovaný ve voliéře, nešťastný. Bude vrácen.

Černobílá dlouhosrstá kočička z Dušník po kastraci téměř nejí, je třeba ji, co nejdříve vrátit do původní lokality. Té to u nás vůbec nesvědčí.

Nejmenší naše Sluníčko Rozmarýnek je opravdu úžasný. Tak rád se mazlí, spinká se mnou, už má daleko lepší srst, veliké napapané bříško. Prostě je to nádherné kotě. Doma na něho čeká kamarád Mateo, který odjel domů minulý týden. Rozmarýnkovi chybí ještě přeočkování, půjde k Mateovi raději úplně ošetřený.

Malý dlouhosrstý černobílý kocourek Chlapeček má stejně jako Rozmarýnek úžasnou povahu. Je milý, mazlivý, sladký, rád baští. Dokonce ho přestává bolet zadeček. Je už zcela naočkovaný.

Bílomourovatý kocourek Eliot nás hodně zlobí. Jak může, někde se schová a jakmile se otevřou dveře ven, už je na zahradě. No a tam je moc těžké ho chytit, viz. video výše. Je to milý, hravý, mazlivý, bezvadný kocourek plný temperamentu. Nedá se uhlídat. Venku je jako z divých vajec a mám veliký strach, aby ho nezajelo auto. Moc by potřeboval domov se zahrádkou, kde by se vydováděl.

Janička a Jituška z Bohušovic se už hezky zakulatily, už to nejsou takové chudinky. Dobře baští a hodně spí. Dneska byly naočkovány. Čekala jsem „divadlo“, Janička se zvládla dobře, Jituška – to zase byla bitka. Jinak jsou obě holky neskutečnými mazlínkami.

Ztratil se nám odchytový sklopec. Žila jsem v domnění, že ho máme stále v Bohušovickém kravíně, kde se ještě měli odchytit plašší kocourci. Potřebovala jsem ho na odchyt kočiček ve sběrném dvoře, kde od podzimu přibyly čtyři kočky a údajně v Bohušovicích sklopec není. Takže jsme nahraní. Máme další lokalitu ve Štětí, v Hrobcích, Dobříň a Hněvice.
Sklopec budeme muset půjčovat proti podpisu nebo na zálohu, jinak to nevidím. Sklopce jako máme my nelze nikde koupit a jsem s nimi moc spokojena. Nyní jsem ze ztráty sklopce dost zarmoucena, neboť nezvládneme odchytit další plašánky.

Černobílé kočičce Adriance z Bohušovic se konečně zahojily rány po ošklivé panleukopenii. Je to moc krásná a milá kočička s kulatou hlavičkou.

Kočičí slečna z Carie z Dušník se stále nechce mazlit. Žije však v naší obytné části domu, kde ji zase tolik nevadíme. Je už naočkována a je moc hezká.

Perská černá kočička Bára ze Štětí dneska absolvovala téměř kompletní oholení srsti v narkóze. Nedalo nic jiného dělat, neboť dredy měla až na kůži a to po celém tělíčku, dokonce i na hlavičce a pod krčkem. Dredy jí musely hodně tlačit a trápit na zadečku, neboť trus jí zůstával ve chlupech, zapáchala, pro kočičku to musela být hodně veliká potupa. Zadeček má celý opruzený. Paní doktorka jí zrevidovala ústní dutinu, kde měla vzadu veliký zkažený zub, který jí byl odstraněn. Byl to poslední zoubek. Po těchto úkonech se muselo Barunce hodně ulevit. Je už o hodně klidnější. Dostala dlouhodobá antibiotika injekčně, má vyčištěná ouška, ostříhané drápky a za krčkem Stronghold. Jsem vděčná paní doktorce Tešnarové, která suplovala stříhací salón, což bylo časově náročné.

Majitel Barunky svého činu upřímně lituje, hodně se o ní zajímá, nevěděl si s jejím stavem rady, hned druhý den si ji chtěl vzít zpátky domů. Věřím mu a Barunka mu bude vrácena i s radami a kontaktem na nás ohledně její další péče. Doma ji bude nejlépe, žila tam čtrnáct let. Krmena byla velice dobře a i kvalitními kapsičkami, které pán přinesl spolu s Barunkou. Bude ji muset hodně topit než trochu zaroste.

Na fotkách je zdokumentován nepořádek, který mě vítá každé ráno.